Na Novém Blpu se obyvatelé chystali na zimní svátek „žránoce“, kdy lidé obdarovávali nejen jeden druhého, ale i své nepřítomné draky jejich oblíbenými pochoutkami z ryb. Avšak Škyťákova a Astridina dcera Zefýra, jež měla velký smysl pro lov a dobrodružství, považovala draky za nebezpečné zrůdy, neboť nedávno nalezla a přečetla Knihu draků, která Škyťákovi zůstala po jeho otci Kliďasovi. A podařilo se jí strhnout i svého bratříčka Ždibka. Astrid se Škyťákem se proto rozhodli obnovit divadlo, starou žránoční tradici, aby jim ukázali, jak se lidé a draci spřátelili. Tlamoun jim pomohl divadlo narychlo zorganizovat. Mezitím Bezzubka ve Skrytém světě maloval do písku svým třem mláďatům podobu Škyťáka, na kterého nezapomněl. Jedno z mláďat zatoužilo Škyťáka poznat, a tak přesvědčilo oba sourozence, aby pod rouškou tmy utekli svým spícím rodičům a hledali Nový Blp, jehož tvar Bezzubka dobře vystihl v nákresu. Následující den Tlamoun představil návrh scénáře, který chtěl pro sebe pojmout jako uctění památky Kliďase, na kterého se podle něj začalo zapomínat. Škyťák musel udržet na uzdě nejen příliš unešeného Tlamouna, ale i své děti, které na něm testovaly své vynálezy na ochranu před draky. Dalšího dne se vydali vyděšení Bezzubka s Bílou Běskou hledat svá mláďata, kterým se již povedlo Nový Blp najít. Mláďatům se povedlo prozkoumat vesnici i jeviště, aniž by je někdo spatřil, a usadila se na kopečku, odkud chtěla sledovat představení. Zde už na všechny tři ale čekali jejich rozzuření rodiče Bezzubka a Bílá Běska. Jejich zlobu přerušila hudba, neboť představení (spíše fraška ) začalo. Ťafan hrál Škyťáka, Tlamoun Kliďase a Škyťák v kovové masce Bezzubku a let ovládal systémem kladek a pák uvnitř masky. Zatímco Ždibek byl nadšen, Zefýra nevěnovala pozornost a vyřezávala si šípy. Tlamouna představení dojalo tak, že se šel vysmrkat do opony a nechtěně přitom shodil své fousy do ohně, od něhož chytla lana a následně kulisy. Situaci zhoršili kulisáři Rafana a Rybinoha, kteří nesledovali dění a líbali se, a tak neuhasili vznikající požár. Nastal chaos, Škyťák ve své masce, kterou nešlo vidět ven, spadl na hořící jeviště, otřesen začal z masky chrlit modrý oheň mezi diváky a hrozilo, že se zřítí ze skály za jevištěm. Škyťák nakonec opravdu spadl a Bezzubka ho rychle letěl zachránit, postavil ho zpět na jeviště, ale ten nebyl schopen v masce, přes níž nešlo vidět, poznat svého draka. Oheň byl mezitím uhašen, a tak si v kouři Bezzubka zahrál sám sebe, když Tlamoun coby Kliďas improvizoval, zda mu dovolí ochočit si ho něžným dotykem. Zefýra v úžasu sledovala, jak se Bezzubka dotkl čumákem Tlamounovy nastavené umělé ruky. To zároveň Bezzubka pokynul mláďatům, aby je poučil, jak má první komunikace s člověkem vypadat. Tlamoun sklidil aplaus publika a Zefýra se vkradla za jeviště, aby svému tátovi poděkovala za krásné představení. Zde poznala, že Bezzubka, kterého viděla, nebyl její převlečený otec, ale skutečný drak. Pak spatřila i Bezzubkovu rodinu a s úsměvem odešla. Pak tancovala kolem své matky i stále ještě otřeseného Škyťáka, vysvobozeného z jeho masky, že miluje draky a proč jí neřekl, že ho sem přivede. Škyťák poděkoval Tlamounovi za skvělé uctění památky Kliďase a s Astrid ho pozvali domů na žránoční večeři. Zefýra ale ostatní nejprve zastavila, aby aktivovala před vchodem vhozením helmy svou nastraženou past z palcátu a šípů. Uvnitř je čekalo překvapení. Bezzubka tam zanechal zeleně flureskující staragnit  ze Skrytého světa a snědl své ryby. Vyběhli ven a proti měsíci spatřili všech pět draků. Astrid dostala nápad, že by jim měli oplatit návštěvu. Film končí záběrem epilogu z třetího filmu, kdy Škyťák se Ždibkem letí na Bezzubkovi a Astrid se Zefýrou na Buřině.